HISTORIE ŠLECHTITELSKÉ STANICE VINAŘSKÉ V LETECH 1901 - 1926
1901
Na jaře 1901 je provedena výsadba vzorového vinohradu a podnožové vinice, postaven domek pro dělníky a pozemek oplocen. Prvním správcem Státní a Zemské révové školky je jmenován A. V. Horňanský. V tomto roce je zjištěn révokaz v katastru Velké Pavlovice v trati Ostrovec.
1902
Na ustavující schůzi zemského vinařského spolku pro markrabství moravské 11. 9. 1902 v Bzenci informoval prof. Čech, že jedna odborná vinařská škola nestačí potřebám a je třeba zřídit druhou vinařskou školu. O ni usiloval nejvíce okres Klobouky. O zřízení jednoleté odborné vinařské školy uvažoval i městys Velké Pavlovice. Ale ve vedení městyse nebylo dostatek porozumění a pak byla obava před vysokým nákladem na zřízení školy a zadlužením.
1903
Začalo se štěpovat na amerických podnožích (část z vlastní produkce) a první sazenice byly k výsadbě na podzim 1903. Potřebné pomůcky ke štěpování se přivezly z Klosterneuburku. Ke spojení roubu s podnoží se používaly speciální kleště a drátu nebo spojovací materiál byl korek. Štěpovanci se zakládali do pilin a k desinfekci se používalo dřevěné uhlí. Stratifikace probíhala v pařeništi nebo v kravském chlévě. Révokaz zjištěn ve vinicích v katastru Čejkovice (1902), v roce 1903 v katastru Mutěnice a Moravský Žižkov.
1904
Zemská révová školka buduje skleník, který nahrazuje pařeniště. Daří se cíl napomoci obnově zničených vinic révokazem nejen prodejem štěpovaných révových sazenic, ale také praktickými kurzy štěpování s doporučováním vhodných odrůd révy vinné. Štěpovalo se 20-50 tis. ks. Účelem objektu bylo seznamovat vinařskou veřejnost s novými metodami pěstování révových sazenic, naučit štěpovat a vysazovat nové vinice odolné révokazu. Zemská révová školka sehrála ve své počáteční historii tři rozhodující úkoly:
- Byla nositelem pokroku nejen ve Velkých Pavlovicích, ale i v okolních vinařských obcích
- Zajišťovala obnovu zničených vinic révokazem
- Byla střediskem, kde se vinaři seznamovali s podnožovou révou, ošetřováním štěpovaných vinic
- Výskyt révokazu v katastru Rakvice
1905
A. V. Horňanský je zvolen jednatelem Zemské vinařského spolku pro markrabství moravské. (Funkci vykonával do 10. 7. 1927). Státní a zemské révové školky v české části Moravy v Mutěnicích a ve Velkých Pavlovicích byly průkopníky v produkci amerických řízků (podnoží), amerických révových kořenáčů a štěpovaných révových sazenic. Jejich činnost byla průkazná a rozhodující při likvidaci révokazové kalamitě. Velkou zásluhu měli především vinařský komisař Antonín Markant a od roku 1908 vinařský komisař Karel Votruba z komisariátu v Hodoníně. Vinaři si objednávali podnožové řízky prostřednictvím obecních úřadů u vinařského komisariátu v Hodoníně v ceně 5 Kč za 1 000 kusů, stejně tak i rouby (očka) ušlechtilých odrůd, mech a mohli si zapůjčit stratifikační bedny. Révové školky obstaraly všechno, pokud to bylo možné bezplatně. Každá státní a zemská révová školka měla tři části a to vzornou vinici, podnožovou vinici a révovou školku. Vzorné vinice sloužily jako demonstrační objekt, kde se vinaři seznamovali s výsledky štěpování na amerických podnožích, s doporučovanými odrůdami a s péčí o vinice. V mateční podnožové vinici byly pěstovány různé podnožové odrůdy k získání řízků pro štěpování ušlechtilé révy. Ve vlastní révové školce byly pěstované révové sazenice pro vysazování plodných vinic. Révokaz zjištěn ve Starovičkách, Nikolčicích.
1906
Správce révové školky A. V. Horňanský propagoval novou technologii přípravy půdy před výsadbou vinic. Praktickou ukázku přípravy půdy rigolačním pluhem provedl v roce 1906 ve Velkých Pavlovicích. Révokaz v Nosislavi.
1907
Zemské révové školce pomáhal při štěpařských kurzech i vinařský komisař A. Markant z komisariátu v Hodoníně. Ve spolupráci se zručným vinařem révové školky Antonínem Štefkou pořádali každoročně štěpařské kurzy. V roce 1907 se štěpovalo v révové škole již 100 tis. štěpů. Začíná vycházet Vinařský obzor jako orgán Zemského vinařského spolku, věnovaný zájmům viničního a sklepního hospodářství v zemi koruny Svatováclavské. Administrace je svěřena jednateli spolku A. V. Horňanskému. Na prvním Sjezdu moravských vinařů ve Strážnici v roce 1907 se konal i okus dovezených vín účastníky sjezdu. Horňanský zjišťuje, že důstojnější a reprezentativnější by bylo označení tištěnou etiketou. Proto dává pro označení vín natisknout v roce 1907 v tiskárně pana Fencla v Hodoníně etikety, které v horní části mají nápis Zemská révová školka ve Velkých Pavlovicích a podtisk moravské orlice. Ve střední části nápis odrůdy, která se dopisovala tuší nebo inkoustem. V dolní části ročník, který se dopisoval podle roku sklizně hroznů. Po obou stranách etikety je vinný list a hrozny. Nalezená etiketa má nápis Veltlínské zelené a ročník 1908. Jde asi o nejstarší etiketu používanou ve Velkých Pavlovicích. Etiketa byla otištěna v časopise Malovaný kraj, ročník 2011, č. 4. Majitel etikety nebyl uveden. Etikety byly použity na víno ze Vzorné vinice Zemské révové školky. Révokaz zjištěn v katastru Velké Bílovice.
1908
Dochází k rozšíření Zemské révové školky o pozemek o výměře 0,46 ha v trati Novosád . Na pozemku byla vysazena mateční vinice pro produkci řízků štěpování a na zbytku byla vysazena ušlechtilá réva pro sklizeň oček ke štěpování. O snaze vymýtit řadu nevhodných odrůd svědčí i nabídka Zemské révové školky Velké Pavlovice o dodání oček pro štěpování. Révová školka nabízela obstarání oček těchto odrůd: CH Č, SZ, RR, RV, BB, SV, BM. Horňanský ve Vinařském obzoru otiskuje článek „Které odrůdy révy vinné se doporučují pro rolníky“ polemizuje s těmi „chytrými“, kteří vysazují vinice neštěpované na americké podložce. Účelem štěpování doporučených odrůd je vymýcení naprosto nevhodných odrůd jako Freištak, Velká běl, Rivolka, Žarošák, Šryk a další. Do nových vinic je záhodno vysazovat jen nejkvalitnější odrůdy. Révokaz v Křepicích.
1909
Státní a zemské révové školky upozorňovaly rolníky, vinaře, aby nespoléhali jen na příděly řízků a sazenic z jejich zdrojů, ale aby se snažili zřizovat menší matečné podnožové vinice a vypěstovali si sami potřebné množství sazenic. Révové školky jim budou pomáhat radou a poskytnou jim očka a další potřebný materiál i zdarma. Horňanský soustavně propaguje výsadbu podnožových matečních vinic. Obává se nedostatku podnožového materiálu, až se révokaz rozšíří do dalších vinařských obcí. Révokaz nalezen v obci Kobylí, Vrbice, Krumvíř, Velké Němčice a šíří se do dalších katastrů. Horňanský zavádí a doporučuje selekci vinné révy v článku „Výběr šlechtícího réví pro jaro 1909. Z vlastních zkušeností poznává důležitost štěpovaných oček. Doporučuje věnovat pozornost výběru oček FR a VZ. Nejlepší keře doporučuje označit na kůlech.
1910
Státní a Zemské révové školky byly financovány státem a zemí, aby rekonstrukce vinic mohla být co nejdříve provedena. Zemský vinařský spolek pro markrabství moravské jmenuje v roce 1910 redaktorem Vinařského obzoru A. V. Horňanského, časopisem Vinařský obzor začala účinná propagace moderního vinohradnictví a vinařství. Horňanský převzal časopis vydáváním 4. Ročníku a redaktorem byl až do roku 1930. Horňanský už v roce 1910 se zasazoval, aby vinaři vysazovali vinice v širších sponech, které by se daly orat a plečkovat koňmi. Doporučoval řady vzdálené od sebe nejméně 125 cm. Na České zahradnictvo – ovocnické výstavě v Praze 1910 obdržela stříbrnou medaili Zemská révová školka Velké Pavlovice udělená Vinařským spolkem pro království české. Asi za vystavené meruňky nebo víno. Od 31. 1. 1910 přichází révová školka Velké Pavlovice a Mutěnice do správy zemské. V trati Novosády se staví domek pro štěpaře a ženy, které štěpařům připravovaly podnože a očka pro štěpování. Po štěpování se štěpovanci ukládali do beden s pilinami. V roce 1910 se koná ve Velkých Pavlovicích 2. Meruňková výstava. Diplomy Zemského ovocnického spolku pro markrabství moravské za nejlepší vzorky obdrželi Hynek Panic, Bernard Kostrhun a Františka Penningerová, všichni z Velkých Pavlovic.
1911 - 1912
Vinařství obzor v diskusi o pěstování hybridů znovu odmítá použití hybridů při výrobě vína. Horňanský jako správce Zemské révové školky pokračuje ve štěpařských kurzech. Štěpuje celkem 10 štěpařů. Rakouské ministerstvo orby dávalo dotace na nákup modré skalice, postřikovačů, podnožových řízků i sazenic. Tyto dotace však málo využívalo česky mluvící obyvatelstvo. Fotografický snímek z dubna 1912 zachytil 11 štepařů a 5 žen před domkem, kde se provádělo štěpování (Trať Novosad) Horňanský znovu odmítá hybridy „Chorváty“ a z nich připravená vína v Uhrách. Ve Vinařském obzoru ročníku 1912 je zamítá větou „Pro uherské poměry se snad hodí odrůda Othello, ale pro Moravu je bezcenná.
1914
Vypukla 1. světová válka, muži nastupují po mobilizaci do armády. Povolávací rozkaz obdržel i Horňanský. Podařilo se mu získat odklad a do armády nenastupuje. Po 2 roky vede agendu vinařského inspektora K. VOTRUBY. Udržuje zemskou révovou školku v provozu, zajišťuje ochranu vinic, získává potřebnou modrou skalici a jiné přípravky. Ve válce padla řada vinařů. Vinice ošetřovaly jen ženy. V důsledku válečných událostí řada vinic byla zanedbaná. V období války byly zkoušeny různé preparáty proti peronospoře, protože byl nedostatek mědi pro přípravu bordóské jíchy. Byly zkoušeny náhrady jako preparáty Bosna, prášek Prilvazuro, Tenexem a další. Po dobu první světové války činnost zemských révových školek ochabla, protože značná část zapracovaných štepařů nastoupila vojenskou službu a štěpování ani v omezeném rozsahu nebylo každým rokem ve školce prováděno. Na počátku války padl v Halíči technický instruktor a vynikající štěpař Antonín Štefka. Pomocník Horňanského při štěpařských instruktážích a dobrý organizátor.
1919
Zemská révová školka není schopna krýt poptávku po sazenicích. Ministerstvo zemědělství rozšiřuje půdní fond na 8,60 ha. Zemská révová školka se výnosem ministerstva zemědělství Československé republiky mění na Státní révovou školku.
1920 - 1921
První světová válka velmi ovlivnila pokles ploch vinic. Zdrojem podnikání byli drobní zemědělci, nepatrně velkostatky a jiné zemědělské organizace. Pokrok ve vinařství zajišťovaly vinařské školy (Bzenec, Mělník) a statní révové školky (Znojmo, Velké Pavlovice, Mutěnice, Polešovice). Významnou institucí ve vinařských záležitostech bylo ministerstvo zemědělství v Praze. Jeho vinařští inspektoři dozírali na veškerou činnost a zabezpečovali styk s praxí. Ve dvacátých letech minulého století dochází k nebývalé poptávce po révových sazenicích nejen ve Velkých Pavlovicích, ale i v okolních obcích. Státní révová školka nebyla schopna krýt poptávku. Proto v letech 1919 – 1921 zabezpečuje ministerstvo zemědělství půdní fond ve výši 8,60 ha. V pozemkové reformě získává školka pozemky v trati Nadzahrady a Poštor. Na pozemku Nadzahrady je postaven velký skleník pro stratifikaci révových štěpů. Skleník v trati Stará hora je zrušen.
1922 - 1923
Půdní fond rozšířen nájmem půdy od státního statku Velké Pavlovice ve výši 6,40 ha. Celková plocha půdy činí kolem 15 ha. Státní révová školka činí přípravy pro výsadbu podnožových vinic (rigolace, zajištění kvalitního výsadbového materiálu). Nájmem půdy od Statku Velké Pavlovice zřizuje Ministerstvo zemědělství Státní ovocnou školku Velké Pavlovice. Převážně jsou pěstovány meruňky pro prodej na zakládání polních sadů odrůdy Velkopavlovické. Od ledna 1922 vypomáhá Horňanskému Tomáš Dohnal ze Státní révové školky Mutěnice ve funkci odborného a účetního správce. Zde zakládá mateční vinici. V roce 1923 byl pověřen založením ovocné školky k množení meruněk a dalších ovocných druhů. V říjnu 1923 je přeložen do Státních výzkumných ústavů Praha. Později působí jako vedoucí Výzkumné stanice vinařské Karlštejn. Plocha vinic v katastru Velkých Pavlovic byla jen 60 ha. V roce 1923 dokončena výstavba nového stratifikačního skleníku v trati Nad Zahrady.
1924
Státní révová školka zahajuje výsadbu podnožových vinic. Správce révové školky A. V. Horňanský nemohl zvládnout celou akci sám. Povolává ze Státní révové školky Mutěnice vinařského instruktora Jaroslava Míšu, rodáka z Polešovic na pomoc při organizaci rozsáhlých výsadeb. Jaroslav Míša náročné úkoly zvládá dobře. Na podzim se vrací do Mutěnic.
1925
Na počátku vegetačního období si Alois Horňanský jmenovitě vyžaduje u správce Státní révové školky Mutěnice vinařského instruktora Jaroslava Míšu pro další etapu výsadeb. Výsadby jsou prováděny v trati Poštory v areálu dnešních plodných vinic šlechtitelské stanice. Celková výměra podnožových vinic dosáhla 8,63 ha. A. V. Horňanský je v té době přetížen prací a funkcemi (řídící učitel, správce Státní révové školky, redaktor Vinařského obzoru, jednatel od roku 1905 ve Vinařském spolku pro markrabství moravské). Uvažuje o nástupci ve funkci správce státní révové školky. V roce 1925 se rozhoduje o zřízení meteorologické stanice, která by denně měřila teploty vzduchu, dobu slunečního svitu, dešťové srážky a směr větru. Horňanský se od první výstavy meruněk ve Velkých Pavlovicích v roce 1901 aktivně zapojil do vyhledávání matečných stromů v zahradě Dominika Melichara (Staré hory) a Josefa Bendy (Tábor). Ze starých stromů meruněk u těchto pěstitelů získával množitelský materiál pro ovocnou školku pana Matouška v Podivíně. Od roku 1925 Horňanský soustřeďuje do Státní ovocné školky nejlepší typy Velkopavlovické meruňky pro další sledování a pro množitelské účely.
1926
Dokončením výsadeb podnožových vinic se stává Státní révová školka Velké Pavlovice největším producentem podnožového materiálu. Jako opory pro vedení podnožové révy se užívalo tyčí (tak zvané pyramidové vedení). Zřizuje se stratifikační skleník pro předpěstění podnožových kořenáčů a révových štěpovaných sazenic pro prodej. Od roku 1925 zůstává Jaroslav Míša ve Státní révové školce jako zaměstnanec – vinařský instruktor. Protože je pracovitý a dobrý odborník je zřejmě na návrh Horňanského pověřen vedením Státní révové školky dekretem ministerstva zemědělství ze dne 15. února 1926 a následně i vedením Státní ovocné školky dekretem ze dne 5. Května 1926. Zřízením státní ovocné školky bylo završeno úsilí Horňanského o uznání odrůdy Velkopavlovická meruňka, její množení a vysazovaní. Pozemek určený pro Státní ovocnou školku se nacházel v trati Nadzahrady (Pro pěší vstup chodníkem kolem železniční trati). Začíná budování sortimentu meruněk, třešní, švestek, broskví a drobného ovoce. Vedoucím zahradníkem se stává Adolf Chlup od roku 1925 a postupně vysazoval sortiment druhů a odrůd. Od 1. 1. 1926 je zahájena činnost meteorologické stanice ve spolupráci s Meteorologickým ústavem. Státní ovocná školka nabízí v propagačním katalogu výpěstky meruněk, broskví, třešní, švestek, ořechů a drobného ovoce. Zavedena kontrola uskladněného vína a daň. Víno v množství 200 l bylo bez daně, další množství se danilo 1,40 Kč za litr vína. Cena prodávaného vína byla podle kvality mezi 5-7 Kč za jeden litr.
