HISTORIE ŠLECHTITELSKÉ STANICE VINAŘSKÉ V LETECH 1926 - 1939

1926

Dokončením výsadeb podnožových vinic se stává Státní révová školka Velké Pavlovice největším producentem podnožového materiálu. Jako opory pro vedení podnožové révy se užívalo tyčí (tzv. pyramidové vedení). Zřizuje se stratifikační skleník pro předpěstění podnožových kořenáčů a révových štěpovaných sazenic pro prodej. Od roku 1925 zůstává Jaroslav Míša ve Státní révové školce jako zaměstnanec – vinařský instruktor. Protože je pracovitý a dobrý odborník je zřejmě na návrh Horňanského pověřen vedením Státní révové školky dekretem ministerstva zemědělství ze dne 15. 2. 1926 a následně i vedením Státní ovocné školky dekretem ze dne 5. 5. 1926. Zřízením státní ovocné školky bylo završeno úsilí Horňanského o uznání odrůdy Velkopavlovická meruňka, její množení a vysazovaní. Pozemek určený pro Státní ovocnou školku se nacházel v trati Nadzahrady (pro pěší vstup chodníkem kolem železniční trati). Začíná budování sortimentu meruněk, třešní, švestek, broskví a drobného ovoce. Vedoucím zahradníkem se stává Adolf Chlup od roku 1925 a postupně vysazoval sortiment druhů a odrůd. Od 1.1.1926 je zahájena činnost meteorologické stanice ve spolupráci s Meteorologickým ústavem. Státní ovocná školka nabízí v propagačním katalogu výpěstky meruněk, broskví, třešní, švestek, ořechů a drobného ovoce. Zavedena kontrola uskladněného vína a daň. Víno v množství 200 l bylo bez daně, další množství se danilo 1,40 Kč za litr vína. Cena prodávaného vína byla podle kvality mezi 5-7 Kč za jeden litr.

1927

Dochází k postupné plodnosti podnožových vinic a zvyšují se objemy štěpovaných révových sazenic. Jen ve Velkých Pavlovicích je ročně vysazováno kolem 5 až 10 ha nových vinic. Do sortimentu meruněk byla zapsána odrůda Velkopavlovická. Po prvé ji popsal ovocnářský inspektor František Suchý ml. v roce 1927. Nebyla však uvedená v pomologii Moravské ovoce z roku 1905, protože ovocnářský inspektor pro Moravu František Suchý st. v roce 1905 váhal se zveřejněním odrůdy Velkopavlovická z důvodu, že někteří ovocnáři tvrdili, že je totožná s odrůdou Brédská. Velkopavlovická se od Brédské liší vzrůstem, listem, chutí a kvalitou ovoce. Horňanský propagoval odrůdu Velkopavlovická na ovocnářských výstavách a nabádal rolníky k výsadbám meruněk. K propagaci odrůdy přispěla její kvalita a prezentace na výstavách v Brně, Rajhradě, Židlochovicích a na 3 místních výstavách ve Velkých Pavlovicích (1901, 1910, 1939, Krajská výstava meruněk 1963)

1928

Státní révová a ovocná školka byla rozdělena na dva objekty a to Státní révová školka vedenou Jaroslavem Míšou a Státní ovocnou školkou vedenou Adolfem Chlupem. Státní ovocná školka byla pověřena podporou a propagací teplomilných plodin a jejich pěstováním.

1929 - 1933

V roce 1931 ovocnářský inspektor František Suchý mladší první popsal a zveřejnil v pomologii Moravské ovoce meruňku pod názvem Velkopavlovická. Tím byla odrůda uznána. První republika znamenala obrat v rozvoji vinařství. Tuzemské víno bylo chráněno clem a ministerstvo zemědělství všemožně podporovalo vysazování nových vinic. Na popud A. Horňanského správce Zemské a státní révové školky v letech 1901 – 1926 povoluje ministerstvo zemědělství velké výsadby podnožových vinic na ploše 8,63 ha. Tím nastal dostatek podnožového materiálu pro výrobu sazenic révy vinné. Vedle Horňanského se podílela na nasycení trhu i podpora vrchního rady ministerstva zemědělství prof. K. Votruby. Pod jeho vedením prodělalo naše vinařství úspěšně první rekonstrukci vinic po révokazové kalamitě a to součastně s důrazem na rozšiřování odrůd pro výrobu jakostních vín. V roce 1929 založena ve Velkých Pavlovicích Vinařská besídka, jednatelem zvolen Jaroslav Míša. V roce 1933 bylo provedeno v katastru V. Pavlovice sčítání ovocných stromů. Nejvíce bylo meruněk 35 731 ks v trati Padělky, Ostrovec, Za Dvorem, Nad Zahrady, Poštor, dále třešní bylo 1391 ks, jabloní 1066 ks, švestek 1881 ks, višní 391 ks a broskví 727 ks. Tyto vysoké počty zvláště meruněk se dosáhlo přispěním Státní ovocné školky V. Pavlovice, která na rozloze 4 ha v trati Nad Zahrady nabízela zájemcům široký sortiment výpěstků: meruněk 20 odrůd, broskve 20 odrůd, hrušně 8 odrůd, jabloně 10 odrůd a drobné ovoce maliny, jahody, rybíz, angrešt a ostružiny. Ceny stromků podle tvaru 6 - 7 Kč. Nejvíce pěstovanou odrůdou meruněk je Velkopavlovická. Udržovací šlechtění a sortiment měl na starosti Adolf Chlup a množitelskou školku pan Viktorin. Státní révová školka usnadňovala nejen získání kvalitního révového materiálu, ale vinaři měli přístup do objektů školky a mohli se seznámit s novými způsoby pěstování vinné révy. Ve školce bylo zaměstnáno mnoho mladých lidí, kteří si osvojovali všechny práce od štěpování, stratifikaci, řez, zelené práce a sklizeň hroznů. Vedoucí Státní révové školky Jaroslav Míša si často na chybějící sklepní hospodářství stěžoval. Školka neměla vlastní sklep a neměla kde zpracovávat hrozny z vinic, které byly vysazovány na plochách po likvidovaných podnožových vinicích. Vedoucí révové školky Jaroslav Míša má snahu řešit problémy s odbytem červených vín. V situační zprávě otištěné ve Vinařském obzoru v č. 8/1933 píše: Bílé víno je skoro vyprodané. Jenom na červené je špatný odbyt. A to i přesto, že červené víno je prvotřídní. Vinaři z Pavlovic ho nemohou prodat ani za třetinovou cenu vína bílého. Cena litru bílého podle kvality 5 - 8 Kč, červeného 2,50 – 4 Kč. Míša pomohl řešit odbyt červeného vína tím, že po vyprodání vína v Syndikátním sklepě zprostředkovává prodej červeného vína vinařům prostřednictvím Moravského kolonizačního družstva. V roce 1931 se dožil A. Horňanský 60 let a jeho práci zhodnotil Jaroslav Míša vedoucí Státní révové školky v časopisu Vinařský obzor: „ Pán Horňanský se zasloužil o zdejší kraj tím, že nejenom ve škole, ale i mimo školu při každé příležitosti stále a stále zdejší rolníky nabádal ke zvelebení vinic a k vysazování meruňkových stromů. Pomáhal tím založit pavlovským občanům dobrou existenci a sobě vystavěl trvalý a nehynoucí pomník. Občané pavlovští jsou mu za dobré rady vděčni a jsou rádi, že chce mezi nimi žít i jako „výměnkář“ a přejí mu, aby těch klidných let na odpočinku užil tolik, kolik si sám přeje.“ Ve skutečnosti učil do svých 63 let, byl činný ve Vinařské besídce, ošetřoval svou vinici a do důchodu odchází v roce 1934.

1934

Hospodářská krize v letech 1929 – 1934 měla nepříznivý vliv na vývoj výsadeb vinic. Odbyt podnožového materiálu začal být kolísavého charakteru a velmi záleželo na výši úrody a zpeněžení hroznů a vína. Potíže v odbytu podnožového materiálu a révových sazenic se stále stupňovaly a často docházelo k přebytkům, které nenašly odbytu. Za této situace dochází k postupné likvidaci podnožových vinic. Místo nich jsou vysazovány odrůdy ušlechtilé révy. V roce 1934 je vysazen sortiment odrůd v počtu 56 odrůd vedených na hlavu.

1935

Produkce podnožového materiálu dosahuje až 1,500 000 ks podnožových řízků.

1936

Založena vinice v trati Poštor vedená na hlavu, spon 125x125, podnož Kober 5BB. Vedoucí stanice Jaroslav Míša nechává oplotit objekty stanice a vinice. Meteorologické údaje se doplňují o fenologická pozorování vinné révy. U jednotlivých odrůd se sleduje každoročně rašení, počátek kvetení, odkvět, zaměkání bobulí a sklizeň. Na podzim se prováděly uvologické rozbory, které sledovaly průměrnou váhu hroznů, počet bobulí, průměrnou váhu bobule, váhu peciček, počet peciček a další údaje. Doc. Dr. Ing. Josef Blaha v odborné knize Československá ampelografia uvádí u odrůdy Tramín červený fenologické údaje a uvologické rozbory ze Státní révové školky V. Pavlovice a Mutěnice. U odrůdy Tramín z V. Pavlovic byly fenologické údaje z let 1927 – 1930, 1938 a 1939. Uvologické rozborý byly z roku 1939 – 1940. U odrůdy Frankovka údaje z rozboru vína v letech 1933 – 1937 a srovnávány s výsledky z Mutěnic. Protože Státní révová školka V. P. víno nevyráběla, šlo o vína pana Jaroslava Míši z vlastní vinice nebo o víno ze Syndikátního sklepa, který Jaroslav Míša spravoval. V úvodu Ampelografie autor děkuje řadě vinařských odborníků za předání zkušeností i údajů v odrůdách mezi nimi uvádí i Jaroslava Míšu z Velkých Pavlovic. Nové výsadby vinic až 10 ha ročně navodilo otázku odbytu hroznů a vína. Zemědělci z V. Pavlovic a okolí se rozhodli pro zřízení odbytového a zpracovatelského vinařského družstva. Činnost zahájilo v roce 1936. I když začínalo s malými prostředky, velmi rychle se rozrostlo v dobře prosperující podnik, zvaný VINOPA ovocnicko – vinařské družstvo.

1937 - 1938

Jaroslav Míša se věnuje udržovacímu šlechtění vinné révy. Vynikajícího výsledku dosáhl v selekci Tramínu červeného a Frankovky. U Tramínu se zaměřil na zvyšování plodnosti a aromatických látek v hroznech. Výběrem jedinců u Frankovky dosáhl odstranění sprchovosti. Šlechtitelskou práci prováděl pod vedením Ing. Dr. K. Neorala, později i Doc. Dr. Ing. J. Blahy. Ing. Dr. Neoral (1889-1945) byl přednostou vinařsko - ovocnické sekce Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně. Ing. Dr. J. Blaha byl docentem vinařství Vysoké školy zemědělské v Brně a v roce 1930 převzal funkci redaktora časopisu Vinařský obzor po A. Horňanském. Rozpracoval selekci všech hlavních moštových odrůd. Dochází ke klučení dalších ploch podnožových vinic. V roce 1937 dochází k založení druhého vinařského družstva ve Velkých Pavlovicích pod názvem Vinařsko – ovocnické družstvo. Hospodářem byl zvolen Jaroslav Míša. 3 července 1938 zemřel po čtyřech letech odpočinku A. V. Horňanský. Poslední rozloučení se konalo v sokolovně v záplavě věnců a květin. Čestnou stráž stáli sokolově, hasiči a funkcionáři Zemského vinařského spolku. Řada řečníků ocenila přínos Horňanského v rozvoji pěstování vinné révy a meruněk. V dějinách moravského vinařství mu bude vyhrazena kapitola velmi bohatá a čestná. My, vinaři Moravy i celé republiky nikdy na něho nezapomeneme. Na přání rodiny byl pohřben na Centrálním hřbitově v Brně po kremačním rozloučení.

1939

Odtržení Slovenska a obsazení Českých zemí Německem způsobilo, že Státní révová školka přebírá i úkoly v pěstování a šlechtění teplomilných plodin (paprika, tabák, melouny). Ze Slovenska a Podkarpatské Rusi se vrací odborníci, kteří tam působili. Do Státní révové školky přichází Ing. František Pchálek, který působil v Komárně jako šlechtitel tabáku. Vrací se i Ing. Lepka, rovněž Šlechtitel teplomilných plodin. Z podkarpatské Rusi z Užhorodu se vrací Josef Hlaváč, který od roku 1923 působil ve Státních révových školkách. Vedoucím Státní révové školky je v únoru 1939 jmenován Ing. Pchálek. Jaroslav Míša zůstává ve funkci vinařského instruktora. Plocha vinic v katastru Velkých Pavlovic dosáhla 210 ha. V roce 1939 je Jaroslav Míša na Valné hromadě zemského vinařského spolku pro zemi moravskoslezskou zvolen členem výboru. Státní ovocná školka se podílí na organizaci Výstavních trhů meruněk ve Velkých Pavlovicích ve dnech 16 – 23. 7. 1939. Vystavuje vzorky sortimentu meruněk a hlavně odrůdu Velkopavlovickou. Jsou organizovány exkurze do objektu ovocné školky. Za německé okupace je zavedeno vázáné hospodářství. Jsou zavedeny povinné dodávky hroznů (kontigenty) a nový cenový systém. Odrůdy jsou zařazeny do tří jakostních skupin (tříd). Nejkvalitnější odrůdy do třídy 1A, výnosnější odrůdy 1B, zbývající odrůdy 3 třída. Zařazení odrůd bylo bez ohledu na výši cukernatosti, kvality oblasti a případně i ročníku. Tento systém s určitými změnami přetrval až do roku 1995, kdy nový zákon č. 115/95 zrušil kategorizaci odrůd a zavedl zařazení vína do jakostních stupňů podle dovážení cukernatosti. Vinaři za okupace povinné dodávky hroznů pokud to šlo, obcházeli nebo ve většině případů dodávali nákupním organizacím hrozny podřadné jakosti.