HISTORIE ŠLECHTITELSKÉ STANICE VINAŘSKÉ V LETECH 1939 - 1953
1939
Odtržení Slovenska a obsazení Českých zemí Německem způsobilo, že Státní révová školka přebírá i úkoly v pěstování a šlechtění teplomilných plodin (paprika, tabák, melouny). Ze Slovenska a Podkarpatské Rusi se vrací odborníci, kteří tam působili. Do Státní révové školky přichází Ing. František Pchálek, který působil v Komárně jako šlechtitel tabáku. Vrací se i Ing. Lepka, rovněž Šlechtitel teplomilných plodin. Z podkarpatské Rusi z Užhorodu se vrací Josef Hlaváč, který od roku 1923 působil ve Státních révových školkách. Vedoucím Státní révové školky je v únoru 1939 jmenován Ing. Pchálek. Jaroslav Míša zůstává ve funkci vinařského instruktora. Plocha vinic v katastru Velkých Pavlovic dosáhla 210 ha. V roce 1939 je Jaroslav Míša na Valné hromadě zemského vinařského spolku pro zemi moravskoslezskou zvolen členem výboru. Státní ovocná školka se podílí na organizaci Výstavních trhů meruněk ve Velkých Pavlovicích ve dnech 16 – 23.7. 1939. Vystavuje vzorky sortimentu meruněk a hlavně odrůdu Velkopavlovickou. Jsou organizovány exkurze do objektu ovocné školky. Za německé okupace je zavedeno vázáné hospodářství. Jsou zavedeny povinné dodávky hroznů (kontigenty) a nový cenový systém. Odrůdy jsou zařazeny do tří jakostních skupin (tříd). Nejkvalitnější odrůdy do třídy 1A, výnosnější odrůdy 1B, zbývající odrůdy 3 třída. Zařazení odrůd bylo bez ohledu na výši cukernatosti, kvality oblasti a případně i ročníku. Tento systém s určitými změnami přetrval až do roku 1995, kdy nový zákon č. 115/95 zrušil kategorizaci odrůd a zavedl zařazení vína do jakostních stupňů podle dovážení cukernatosti. Vinaři za okupace povinné dodávky hroznů pokud to šlo, obcházeli nebo ve většině případů dodávali nákupním organizacím hrozny podřadné jakosti.
1940
První hodnocení sklizně ze sortimentu odrůd vysazených v roce 1934 a výsadby z roku 1936 (RR, TČ, NE, FR). Ze Státní révové školky Velké Pavlovice odchází Josef Hlaváč, který je přeložen do Státní révové školky Mutěnice do funkce vedoucího školky. Do roku 1941 neměla révová školka plodných vinic, kromě 33 arů vysázených v roce 1936 se sortimentem 43 odrůd k účelům fenologického pozorování. Hlavní úkol produkce podnožového materiálu byl prováděn na ploše 8,6 ha z roku 1926. V důsledku hospodářské krize a stagnace výsadeb docházelo ke stagnaci odbytu podnožového materiálu. Situace byla řešena postupným snižováním ploch podnožového materiálu a výsadbou plodných vinic. V roce 1941 začíná obnova podnožových vinic odrůdami selektovanými na ploše 2,30 ha.
1941 - 1942
Jaroslav Míša přeložen 1 záři do Státní révové školky Polešovice, kde působí do roku 1943 (31.1.), kdy přechází do Státní révové školky Mutěnice. Pokračuje klučení podnožových vinic nevhodných odrůd nebo přestárlých. Na volných plochách jsou vysazovány produkční vinice osvědčených odrůd ze selektovaného materiálu z Mutěnic. V nově plodících vinicích je prováděna hromadná selekce.
1943
Započalo s udržovacím šlechtěním révy vinné. Hromadný výběr (selekce) byl prováděn na parcele v trati Poštor, vysazené v roce 1936. Oproti metodice byl již v té době hromadný výběr uskutečněn vážením množství sklizně u všech keřů po dobu 6 let po sobě jdoucích.
1944 - 1945
Konec 2. světové války přečkala Státní révová a ovocná školka bez významnějších ztrát na porostech vinic a ovocné školky. Zničena byla přechodem fronty meteorologická stanice. Stanici obsluhoval Josef Dalík, zaměstnanec révové školky. Meteorologická stanice byla pozorovacím stanovištěm druhého řádu. Pan Dalík vedle meteorologické stanice měl na starosti štěpování, zaškolování a produkci révových sazenic. Na základě Dekretu prezidenta republiky č. 54/1945 Sb. v přihlašování válečných škod prostřednictvím místních národních výborů uplatnila Státní révová školka škody na majetku způsobené průběhem bojů ve dnech 14. a 15. 4. 1945 ve výši 175 732 Kč (oplocení, skleník, porosty, inventář, meteorologická stanice a ztráty zcizením). V roce 1945 měla stanice 1,60 ha plodných vinic a 2,3 ha podnožových vinic s 14 700 ks podnožové révy. Pro množení révy byla plocha 1,20 ha (7300 selektovaných keřů – 11 odrůd) Z oddělení teplomilných plodin odchází Ing. Lepka na jiné pracoviště. Těžiště práce Státní révové a ovocné školky přechází od pěstování podnožového materiálu na udržovací šlechtění odrůd révy vinné. Orná půda 15 ha celkem z půdy 20,10 ha zemědělské půdy.
1946 - 1948
V roce 1948 byly révové školky převedeny do státní správy. Protože docházelo k nárůstu ploch plodných vinic i výše sklizní bylo rozhodnuto, o zpracování hroznů v pronajatém sklepě pod domem Viléma Pecky. Sklepní hospodářství zahájilo činnost v roce 1948, vybaveno sudovinou, lisem, čerpadly a mlynkodzrňovačem. Prováděl se výzkum vhodných metod kvašení, školení vína a výzkum směsí odrůd pro přípravu červených jakostních vín. Od roku 1941 do roku 1947 bylo vysazeno na ploše 1,2 ha 7300 keřů pro provádění selekce.
1949 - 1951
V nově vysazených plodných vinicích byla prováděna hromadná selekce a od roku 1948 individuální selekce ke zjištění nejvýkonnějších odrůd: RR, TR, Ng, VZ, PM, FR. Selekce prováděna 3 -5 let. Plocha podnožových vinic se od roku 1941 snížila do roku 1951 na 2,3 ha. Pokles souvisel se specializací stanice na udržovací šlechtění a výrobu oček. V roce 1950 byla polovina vinic podnožových obnovena materiálem selektovaných a odrůdami, které vyžadovala praxe z hlediska půdních podmínek a pěstovaných odrůd. Po únoru 1948 dochází v celém národním hospodářství k reorganizacím, a změnám názvů podniků, změnám náplní činnosti. První změna nastává v roce 1951. Veškeré Státní révové školky byly přeměněny na Výzkumné stanice vinařské, které podléhaly po stránce administrativní a finanční krajskému Výzkumnému ústavu zemědělskému v Brně a po stránce odborné Výzkumnému ústavu pro vinohradnictví a vinařství v Bratislavě. Stanice řeší celou řadu výzkumných a šlechtitelských úkolů v oboru vinařském, ovocnářském a teplomilných plodin. V roce 1950 v listopadu se vrací do Výzkumné stanice vinařské Jaroslav Míša, který zde působí do září 1952, kdy je z politických důvodů propuštěn za politické postoje. V roce 1951 započato s výsadbou klonových vinic u 6 odrůd (RR, SV, TR, NE, SZ) na ploše 0,60 ha. Po absolvování Vysoké školy zemědělské v roce 1951 nastupuje do Výzkumné stanice vinařské velkopavlovický rodák Ing. Josef Veverka do funkce výzkumník a šlechtitel vinné révy.
1952 - 1953
1. 1. 1952 byla převedena část enologické laboratoře z delimitovaného ústavu pro ovocnictví a vinařství státních výzkumných ústavů zemědělských v Brně do Výzkumné stanice vinařské Velké Pavlovice. Protože nemá vhodné místnosti, pronajímá místnosti v nově vybudované Vinopě – Centrála Velké Pavlovice. V roce 1953 se tvoří Krajský výzkumný ústav zemědělský v Brně, kam také přecházejí vinařské stanice. Výzkumná stanice vinařská již v roce 1953 dostává úkol v novošlechtění. Ing. Veverka má uloženo vyšlechtit nové jakostnější a výnosnější moštové odrůdy. Po hromadné a individuální selekci prováděné po roce 1943 spojená s vážením, měřením cukernatosti bylo v roce 1953 přikročeno k další výsadbě namnožených klonů odrůd RR, SV, TR, NE, SZ. Na výzkumnou stanici vinařskou nastupuje Lubomír Huták z Klobouk absolvent Střední zahradnické školy v Zábřehu na Moravě a to do funkce agronoma. V provozu pracuje až do odchodu do důchodu v roce 1992. Od roku 1952 začíná meteorologická stanice měřit délku doby slunečného svitu. Provedeno první hodnocení keřů přebudovaných na vysoké vedení. Výsledky velmi dobré. K 31. 12. 1953 byl odvolán z funkce vedoucí vinařské stanice František Pchálek, který vedl stanici v letech 1939 – 1953. Zůstává i nadále odborným pracovníkem stanice. Zveřejněno usnesení vlády o zvelebení ovocnářství a vinařství o rozšíření ploch vinic o 3620 ha. V roce 1953 je provedena první vegetativní hybridizace Ing. Vevekou. Rozsah byl poměrně malý, protože nebyly žádné zkušenosti ze šlechtitelské práce.
