Propolis

Jedním z velmi zajímavých substancí produkovaných včelami je propolis. Dříve byl nazýván též včelí tmel či smolka. Tento produkt je nejstarším slovanským lékem. Jedná se o velmi složitou látku jak chemicky, tak i biochemicky převážně voskovité konzistence, která při teplotách nad 36°C měkne, stává se plastickou. Při 80 – 104°C taje. Barva propolisu je různorodá od světle žluté, přes světle hnědou až po vzácně červenou. Více jak z poloviny je propolis tvořen z pryskyřice topolů, osik, vrby, jírovce a dalších dřevin a rostlin. Včelí tmel se v našich podmínkách často objevuje zejména v období kvetení slunečnice, kdy se doslova celé rámky stávají zlatavými. Dále je v něm květový pyl různých rostlin a malé množství včelích slin. Včely pryskyřici sbírají do košíčků na zadních nohách. Ne mnoho dělnic však na propolis vyletuje, neboť sběr suroviny je pro včely velmi energeticky náročný.

Včely využívají propolis ke tmelení a utěsňování mezer a škvír v úle s velikostí do 4 mm. Větší mezery pak plní směsí propolisu a včelího vosku. Propolisem obalují včely i nezvané návštěvníky úlu (např. myši) takové, které nemohou odnést. Propolisem potahují také vnitřní stěny úlu, které jsou tak chráněny před plísněmi a některými bakteriemi. Propolis se rozpouští v min. 70% lihu. Příprava léčivé tinktury je jednoduchá, odměřené množství surového propolisu se nechá louhovat v potravinářském lihu min. 3 týdny s občasným protřepáním, pak se přelije přes gázu a uloží na tmavém a chladném místě. Tinkturu je nutné však před použitím naředit vodu (vznikne mléčná substance).