VČELÍ VOSK

Včelí vosk je jedním z nejzajímavějších včelích produktů. Zvláště proto, že se jedná o čistý produkt, který včely tvoří svým vlastním tělem. Některé včelařské literární prameny se nezdráhají užít přirovnání, že včely vosk potí. Jedná se o produkt metabolismu a vylučují jej jen dělnice. Ne však koncem zažívacího traktu, jak by se mohlo zdát, ale speciálními voskotvornými žlázami umístněnými na 7. až 10. tělním článku zadečku. Tyto speciální plošky se krásně nazývají - vosková zrcátka. Chitinová stěna každého zrcátka je opatřena malými otvůrky a vosk je těmito otvory doslova vypocován ven v podobě velmi jemných šupinek. Váha šupinek se pak pohybuje okolo 0,04 mg do 0,37 mg. Včela pak takovou šupinku sebere třetím párem nožek pomocí kartáčků, obdobně jako při sběru pylu. Šupinku pak nožky předávají dále ke kusadlům, kde je rozmělněna v houbovitou hmotu a kulička je pak umístěna na stavbu díla tam, kde je potřeba.

Jak je u včel známé, každá „věková“ kategorie dělnic má přesně časově ohraničenou periodu, kdy má určitý úkol v životě včelího společenství. U produkce vosku je velkou zajímavostí, že tato činnost je svěřena včelám starým 13 dní po vyběhnutí z buněk až do stáří 16 až 18 dne. Pak se většinou vosk už netvoří. Není však vzácností, že i staré včely, zvláště v zimním období, tvoří voskové šupinky.

Včelí vosk včely produkují z obou složek potravy, čili jak z medu, tak i z pylu. Včely k produkci 1 kg vosku potřebují více jak 3,6 kg medu, ale závisí to vždy na konkrétních okolnostech. Nově vystavěné plásty jsou vždy nádherně světle bíložluté, ale stářím hnědnou. Tento proces je způsobován tím, jak se larvy kuklí a pak se následně líhnou včely. Tento proces se opakuje a dochází ke stále většímu vrstvení tzv. košilek (svlečků) v buňce a oxidacím, čímž plást tmavne. Líhnoucí se včely jsou pak v těchto až černých plástech malé a nemocné. Proto je snahou každého dobrého včelaře ponechávat výlučně plásty tzv. žemlové barvy.

Na zvláštní samostatnou stánku by vyšlo povídání o stavební dokonalosti včel. Dovedou pomocí pouze smyslových vjemů a biochemických pochodů formovat hrudky vypoceného vosku do dokonalých šestihranných buněk, které jsou pro ně domovem, místem kuklení, uchovávání a dusání pylu, zásobárnou nektaru a medu i částečným příbytkem v období chladného či zimního období. Dnes jsou do včelstev dávány již předlisované mezistěny („předlohy ke stavění“) natavené na vodící drátky včelího rámku. Včely však při své předurčené dokonalosti dovedou tyto dokonalé šestihranné buňky stavět i ve tmě dutiny stromu či skály.

Vosk uložený v plástech pak včelaři získávají zpět buď ve slunečním tavidle či speciálními vařáky. Správnou technologií získaný vosk je pak krásně žlutý a použitelný pro další zpracování.

Včelí vosk má široké využití jak ve farmacii jako součást mnoha léků, tak v kosmetice jako nosič různých „omlazovadel“. Zajímavostí je také používání včelího vosku jako přírodního leštidla některých známých potravin, zejména cukrovinek – želé medvídků, lentilek a dalších bonbonů. Ze včelího vosku se dělají přírodní svíce, patří sem zejména obrovské kostelní svíce s letopočtem církevního roku – tzv. paškály, které se světí vždy na Bílou sobotu o Velikonocích. Krásné motané svíce z mezistěn jsou pak ozdobou např. svátečního štědrovečerního stolu. Včelí vosk se uplatňuje také v restaurování starých předmětů, v uměleckém kovářství a má významné využití i v přípravcích na ošetřování podlah a nábytku.